Vožická škola,fara a kostel tvořili vždy jeden celek,a proto není divu,že stará vožická škola stávala na prostranství mezi kostelem a farou.První zpráva je z roku 1605.
Já se však vrátím do součastnosti.Ve škole jsou super lidi.Jsem ráda,že jsem tu.Mezi učiteli a žáky tu vládne skvělá nálada a já jsem za to vděčná.Mám to tu moc ráda a je mi líto,že to tu budu muset za pár měsíců opustit.Budou mi chybět ty chodby,po kterých chodili známí lidé a ty učebny,kde jsem strávila překrásné chvíle se svými spolužáky.Jejich smích a bezradné pohledy,když hledali pomoc při písemkách nad prázdným papírem.Budou to krásné a nezapomenutelné chvíle,na které budu vzpomínat ráda.Abych se vrátila k učitelům.Jsou to výborní lidé.Užijeme si s nimi spoustu legrace.Dávají nám na různých soutěží šance ukázat co v nás je a my je odměnujeme skvělými výsledky.No,někdy se nám to také nepovede,ale není důležité vyhrát,ale zúčastnit se.
Vrátím se opět k historii.V roce 1948 vyšel zákon o jednotné škole a byla uzákoněna devítiletá školní docházka.Pět let na to se docházka změnila na osm povinných let a v roce 1960 se opět vrátila na devět.V roce 1966,v době,kdy byla ředitelkou Marie Kroneislová-Zappová byla provedena úprava stávající budovy a přistavena školní jídelna a tělocvična.V roce 1984 byl postaven nový pavilon s učebnami a kabinety.
Ale zpět do součastnosti.Máme novou učebnu.Je to multimediální učebna,kam chodíme asi nejradši.Je to tam super.Hrajeme různé poznávací hry a vždy se dovíme něco nového.Také jsou ve škole pozemky,kde pracujeme a učíme se sázet zeleninu a dělat záhony.Škola je nádherná.Je na krásném místě a má krásné zařízení.Nikdy nezapomenu na ty chvíle strávené společně s těmi nejlepšími lidmi.